Vývojář a tavolníky
Vracím se ke svým zápiskům po celkem dlouhé odmlce, a proto jsem hledal do nového začátku nějaké nenáročné téma, nic kontroverzního, ani objevného. A osud mi přihrál do cesty - tavolníky. Znáte tavolníky? Jsou to keře, s oblibou používané zejména do živých plotů. Tedy přesně k tomu účelu, pro který jsem i já zakoupil devět exemplářů a ruče se pustil do jejich sázení. Což není žádná věda - prostě jsem s krumpáčem a lopatou vyhrábl takovou brázdičku, doplnil humusem z kompostu, vsadil tavolníky, zahrábl, zalil, hotovo. Vypadá to jednoduše a také to jednoduché je a nezabaralo to celé víc než dvě hodinky.
A přesto... přesto jsem si za tu dobu stihl nejenom udělat na ruce mozoly, ale ještě si je rozedřít do krve. Nechlubím se tím, je to spíše ostuda. Ruce, zhýčkané zjemnělou "prací" v kanceláři, zkrátka nevydržely. A zde se dostávám k pointě: Kolegové, dovedete si představit, že byste se živili prací? Skutečnou, tvrdou prací, a ne hlazením klávesnice, popotahováním myši, a vysedáváním před monitorem? Já osobně se nemohu zbavit nepříjemného pocitu, že bych se asi neuživil. Jsem rád za práci kterou mám. A i když u ní občas kleji jako dlaždič, dělat dlaždiče bych snad ani nechtěl. A dost možná ani nemohl; koneckonců - je to práce.